Informace o středohoří

Rozlohou 1266 km², délkou přes 76 km a šířkou až 25 km patří České středohoří k menším orografickým celkům. Přesto je však nejmohutnějším projevem sopečné činnosti v Česku. České středohoří totiž vzniklo sopečnou činností. Podél řeky Ohře existoval Ohárecký rift, kterým se žhavé magma dostalo na povrch. V oblasti převažují čedičové horniny (73,6%), zbytek tvoří trachytické a v malé míře andezitické horniny. Územím prochází Litoměřický hlubinný zlom, který z geologického hlediska tvoří hranici mezi krušnohorskou a středočeskou oblastí. Pod povrchem se hromadilo magma v žilách a tvořily se tzv. lakolity, což byly podpovrchové balvany z utuhlého magmatu. V mladších třetihorách, v miocénu (asi před 23 miliony let) se začaly vyzdvihovat z pískovcového podloží sopečné kužely. V pliocénu (před 4,8 miliony let) vulkanity místy prorážely Českou křídovou pánev (Trosky, Kunětická hora). Vodní toky obnažily ztuhlé podpovrchové magma a prohlubovaly údolí, což dalo Českému středohoří majestátní krajinný ráz. Jedním takovým údolím je Porta Bohemica, kterou vymodelovala řeka Labe. Z výlevných hornin tu převažují čediče a znělce, z usazenin pískovce a opuky.

 

V turistickém průvodci z roku 1985 jsem jich i s Řípem (456 m) napočítal rovných 160! A z map bych jich asi nalezl ještě více. No řekněte, kde by se to na tak malém území našlo? Z hornin jsou zde převážně čediče, čedičové tufy a znělce. Je zde 16 přírodních rezervací a 24 přírodních památek, malebnost krajiny dotvářejí v režii Labe další řeky - Ohře, Bílina a Ploučnice.

 

České středohoří se nachází v severní části Krušnohorské soustavy a dělí se na Milešovské a Vernéřovské středohoří, které odděluje Labe. Nejvyššími horami jsou pak Milešovka (837 m), na metr vysoká jako Javořice, nejvyšší hora Českomoravské vysočiny a Sedlo (726 m). Milešovka je jedinou "osmistovkou". Někdy pronikly výlevy magmatu až na povrch a vytvořily lávové proudy či příkopy, jako např. Hradišťany (752 m) - druhý nejvyšší vrchol pohoří, na řadě vrcholů jsou kamenná moře či suťová pole - různé formy zvětrávání.

Z tak velkého počtu názvů kopců si můžeme vybrat ty líbezně znějící - Panna (594 m), Panenská skála (367 m) či Majka (324 m), ale pochopitelně i méně líbezné jako Čertova jizba (557 m) či Mrchový kopec nedaleko Terezína (211 m), který současně patří k nejnižším. Nejvýše položenou vesnicí je Němčí, ležící 7 km od Ústí nad Labem. Nejnižším bodem je hladina Labe v Děčíně - 122 m. Nalezneme zde skalní step i lesostep, velké množství vzácných rostlin a na prosluněných jižních svazích ojedinělé živočichy i plazy. CHKO oblast zde však má nejmenší lesnatost u nás, jen 28,4 %.

 

To co zbylo na místě dnešního Řípu tedy není sopkou, nýbrž jen výplní přívodního kanálu třetihorního vulkánu. Ani současná Milešovka nebyla kdysi sopkou, ale je jen erozí vypreparované, původně podpovrchové znělcové těleso. Byla to tedy hlavně výběrová (selektivní) eroze, která vytvořila krajinu takovou, jakou dnes známe z Českého středohoří.

Ta odstranila méně odolné horniny, zejména měkké křídové a třetihorní usazeniny, které původně překrývaly a obalovaly vulkanické čediče a znělce. K obnažení hornin, jež byly původně pod povrchem, přispěly i tektonické pochody, které některé bloky zdvihly a jiné nechaly klesnout.

Konečný tvar kuželům, homolím, kupám, zdím a dalším tvarům dalo zvětrávání, které postihlo i ty nejpevnější vulkanické materiály. 

 

Mnohé vulkanické horniny, hlavně čediče, se rozpadají na pravidelné pětiboké a šestiboké sloupce, někdy i přes 10 m dlouhé. Vznikaly chladnutím a smršťováním lávy, která se vylila na povrch nebo ztuhla těsně pod povrchem. Na styku s atmosférou nebo s okolní horninou chladla nejrychleji, tím se smrštila a vytvořily se v ní pravidelné trhliny.

Je to vlastně stejné jako praskliny na povrchu vysychajícího bahna.

Nejznámější takovou lokalitou u nás je Panská skála u Kamenického Šenova, nebo Zlatý vrch, krásný je i Vrkoč na okraji Ústí nad Labem se sloupy ve tvaru vějíře.Rozlohou 1266 km², délkou přes 76 km a šířkou až 25 km patří České středohoří k menším orografickým celkům. Přesto je však nejmohutnějším projevem sopečné činnosti v Česku. České středohoří totiž vzniklo sopečnou činností. Podél řeky Ohře existoval Ohárecký rift, kterým se žhavé magma dostalo na povrch. V oblasti převažují čedičové horniny (73,6%), zbytek tvoří trachytické a v malé míře andezitické horniny. Územím prochází Litoměřický hlubinný zlom, který z geologického hlediska tvoří hranici mezi krušnohorskou a středočeskou oblastí. Pod povrchem se hromadilo magma v žilách a tvořily se tzv. lakolity, což byly podpovrchové balvany z utuhlého magmatu. V mladších třetihorách, v miocénu (asi před 23 miliony let) se začaly vyzdvihovat z pískovcového podloží sopečné kužely. V pliocénu (před 4,8 miliony let) vulkanity místy prorážely Českou křídovou pánev (Trosky, Kunětická hora). Vodní toky obnažily ztuhlé podpovrchové magma a prohlubovaly údolí, což dalo Českému středohoří majestátní krajinný ráz. Jedním takovým údolím je Porta Bohemica, kterou vymodelovala řeka Labe. Z výlevných hornin tu převažují čediče a znělce, z usazenin pískovce a opuky.

 

Vrcholy:

V turistickém průvodci z roku 1985 jsem jich i s Řípem (456 m) napočítal rovných 160! A z map bych jich asi nalezl ještě více. No řekněte, kde by se to na tak malém území našlo? Z hornin jsou zde převážně čediče, čedičové tufy a znělce. Je zde 16 přírodních rezervací a 24 přírodních památek, malebnost krajiny dotvářejí v režii Labe další řeky - Ohře, Bílina a Ploučnice.

 

České středohoří se nachází v severní části Krušnohorské soustavy a dělí se na Milešovské a Vernéřovské středohoří, které odděluje Labe. Nejvyššími horami jsou pak Milešovka (837 m), na metr vysoká jako Javořice, nejvyšší hora Českomoravské vysočiny a Sedlo (726 m). Milešovka je jedinou "osmistovkou". Někdy pronikly výlevy magmatu až na povrch a vytvořily lávové proudy či příkopy, jako např. Hradišťany (752 m) - druhý nejvyšší vrchol pohoří, na řadě vrcholů jsou kamenná moře či suťová pole - různé formy zvětrávání.

Z tak velkého počtu názvů kopců si můžeme vybrat ty líbezně znějící - Panna (594 m), Panenská skála (367 m) či Majka (324 m), ale pochopitelně i méně líbezné jako Čertova jizba (557 m) či Mrchový kopec nedaleko Terezína (211 m), který současně patří k nejnižším. Nejvýše položenou vesnicí je Němčí, ležící 7 km od Ústí nad Labem. Nejnižším bodem je hladina Labe v Děčíně - 122 m. Nalezneme zde skalní step i lesostep, velké množství vzácných rostlin a na prosluněných jižních svazích ojedinělé živočichy i plazy. CHKO oblast zde však má nejmenší lesnatost u nás, jen 28,4 %.

 

Říp je jen bývalá zátka

To co zbylo na místě dnešního Řípu tedy není sopkou, nýbrž jen výplní přívodního kanálu třetihorního vulkánu. Ani současná Milešovka nebyla kdysi sopkou, ale je jen erozí vypreparované, původně podpovrchové znělcové těleso. Byla to tedy hlavně výběrová (selektivní) eroze, která vytvořila krajinu takovou, jakou dnes známe z Českého středohoří.

Ta odstranila méně odolné horniny, zejména měkké křídové a třetihorní usazeniny, které původně překrývaly a obalovaly vulkanické čediče a znělce. K obnažení hornin, jež byly původně pod povrchem, přispěly i tektonické pochody, které některé bloky zdvihly a jiné nechaly klesnout.

Konečný tvar kuželům, homolím, kupám, zdím a dalším tvarům dalo zvětrávání, které postihlo i ty nejpevnější vulkanické materiály. 

 

Kamenné sloupy

Mnohé vulkanické horniny, hlavně čediče, se rozpadají na pravidelné pětiboké a šestiboké sloupce, někdy i přes 10 m dlouhé. Vznikaly chladnutím a smršťováním lávy, která se vylila na povrch nebo ztuhla těsně pod povrchem. Na styku s atmosférou nebo s okolní horninou chladla nejrychleji, tím se smrštila a vytvořily se v ní pravidelné trhliny.

Je to vlastně stejné jako praskliny na povrchu vysychajícího bahna.

Nejznámější takovou lokalitou u nás je Panská skála u Kamenického Šenova, nebo Zlatý vrch, krásný je i Vrkoč na okraji Ústí nad Labem se sloupy ve tvaru vějíře.